pondělí 10. července 2017

Knihařský kurz II na UMPRUM


V červnu jsem navštívila druhý knihařský kurz na UMPRUM, který je věnovaný výhradně složitějším pevným vazbám knih. Na tom prvním v zimním semestru se vyrábí měkčí vazby jako třeba sešit, japonská vazba, leporelo či jen jednoduchá lepená.

Když je oba srovnám, tak mě osobně přišel složitejší ten první kurz, protože s pevnými vazbami mám větší zkušenost, ale není vůbec třeba se toho bát. Pravda, není to vždycky úplně jednoduché. Knihařina se totiž musí dostat pod ruku, a to se zlepšuje s každou knihou, kterou vyrobíte. Je tam někdy tolik kroků, že i když zvládnete šití, tak zkazíte desky, protože si je upatlete od lepidla.
Většina účastníků kurzu je vždycky překvapena, kolik tam těch úkonů je, a že se to vlastně vůbec nezdá.

Jak takový kurz probíhá?
Umprum je vizuální zážitek. Projdete kolem uměleckého bordelu po chodbě, kde se krčí torza soch a práší na podivné výtvory s patřičným uměleckým přesahem, a kde by se genius loci dal krájet. Sejdete po schodech dolů do sklepa, kde se nachází knihařská dílna plná řezaček a těžkých strojů.

Rychlé představení účastníků a jde se do práce. Začíná se většinou skládáním papíru na vnitřní stránky. K tomu se vysvětlí velmi důležité pravidlo o směru vlákna papíru, a jak ho poznat ještě předtím, než po slepení knihy, kdy se ukáže, jak moc je důležité. Připravené složky papíru se vždy nechají nějakou dobu zalisovat, aby se s ním potom lépe pracovalo. Mezitím se připravuje materiál na další knihu.

Celý kurz je rozdělen do čtyř dnů, kdy ten první připadá na přípravu vnitřních složek a také kreativní barvení potahového papíru. Další den se již vylisované složky sešijí. Třetí den se připravuje hřbet knihy. Ten poslední se vyrábí desky a vše se do sebe zavěsí. V tomto kurzu tak máte dvě hotové knihy a každá z nich je vyrobená jinou metodou.

Jedna kniha má kulatý hřbet, ručně šitý kapitálek, sešívání přes motouzy a dekorovaný potahový papír. Ta druhá je vyrobená s obtáčenou předsádkou, šitá přes tkanice, potažená knihařským plátnem, které jsme si mohli pozlatit nějakým nápisem na zlatičce.

Nezdá se to, ale výroba dvou knih opravdu zabere tolik času. Je to dáno ale hlavně tím, že tam jsou časové pauzy, kdy něco schne, nebo se lisuje a během toho se zas dělá něco jiného, tak to bylo docela efektivně rozděleno. Největší žrout času ale je, že když se dělá ořez, tak se všichni musí vystřídat na jedné řezačně nebo jiném stroji. Proto když si pak knihy budete vyrábět doma sami, zvládnete to mnohem rychleji.

Vždycky mě baví, jací lidé si najdou cestu ke knihařskému řemeslu, které se zdálo jeden čas na pokraji vyhynutí, ale už to začíná být populárnější. Buď si chtějí vázat knížky pro radost, nebo chtějí zkusit něco neobvyklého, anebo se odváží se vydat na knihařskou dráhu a prodávat třeba zápisníky. Se všemi knihařské řemeslo ožívá a vytváří se tak nová komunita knihařů, kteří si budou vzájemně sdílet různé postupy, aby něco tak krásného nezaniklo v dnešní digitální době.

Doufám, že se mi na to podaří navázat a šířit knihařinu dál :)

UMPRUM
Vysoká škola uměleckoprůmyslová
nám. J. Palacha 80, Praha
7. 000,- / semestr 
studenti mohou uplatnit 20% slevu
Vyučující: Mgr. A. Vladimíra Šturmová, Mgr. Jan Hybner
více zde




Připravené složky s fialovou předsádkou



Kreativní barvení papírů barvami, které se drží na hladině a následně přenesou na papír



Šití na tkanice


Do tohoto hřbetu se vyřežou drážky pilkou


Šití na motouzy ve vyřezaných drážkách


Sbírka kapitálků


Barevné nitě


Obtáčená předsádka je hezky vidět zboku


Aplikace záložky a kapitálku



Barvená ořízka


Kulacení hřbetu


Ručně šitý kapitálek


Polepené desky






pátek 16. června 2017

Svatební album na míru


Tohle minimalistické fotoalbum bylo vytvořené na zakázku jako svatební dar
pro novomanžele a poputuje až do daleké Anglie!

Čistý design a jednoduchá typografie.

Je potažené metalickým stříbrným knihařským plátnem, do kterého je vyřezán název,
jenž je také podložen stejným plátnem. Tím pádem název nebije do očí, ale jen tam tak
nenápadně je. Je to taková hra stínů a reliéfu. Plátno se také hezky leskne, čímž
je tento efekt ještě umocněn.


Předsádka je potištěná drobným vzorem.


Na některých stránkách jsou natištěny stříbrné pampelišky.
Vyrobila jsem k tomu i balící papír se stejným dekorem.



 


Pokud máte zájem dát někomu takový originální svatební dar, neváhejte se na mě obrátit.
K zakázce přistupuji jako grafička - podle požadavků vyrobím grafickou vizualizaci.
Je možné si vybrat i z dostupných knihařských pláten a vnitřních papírů,
a sestavit si tak album na míru.

Napište mi:
kniharka@gmail.com


sobota 20. května 2017

Kódy, ilumináti a tajná mise


 
Vypadalo to, že to bude klasická sobota – nějakej ten úklid, oběd a když bude hezky, dá se jet na kolo, jít na zahradu nebo natírat třeba zahradní nábytek. Třeba... 

Já ale namísto tohoto dostala dost podezřelý pokyn, že se mám podívat do schránky. 
V sobotu! V sobotu nechodí pošta, ledaže byl přišel konečně dopis z Bradavic?! 
Byly tam dokonce dva dopisy převázané fialovou stužkou. Na jednom bylo ještě k tomu napsáno, že ho nemám otevírat bez pokynu! Uáá, jsem součástí šifrovačky!

Šifrovačky, nebo-li šifrovací hry se dělávají oficiálně v různých městech. Jste v týmu, luštíte kódy, symboly, šifry a trvá to většinou přes noc. A bývá to hodně těžké. To je jeden způsob.

Ten druhý je, že musíte mít akčního člověka ve své blízkosti, který vám zpestří odpoledne takovým způsobem, že to budete rozdýchávat ještě pár dní :D Už když jsem vyslechla, jakou šifrovačku po Praze měla moje sestra, kterou pro ni připravil její přítel, říkala jsem si, že to je super. Vlastně už dřív jsem chtěla nějakou takovou bojovku vymyslet někde v lese, jak se to dělávalo na táborech. A když jsem nedávno s nadšením četla Digitální pevnost a Šifru mistra Leonarda od Dana Browna, které jsou plné šifer a kódů, netušila jsem, že přesně to poslouží jako živná půda pro tento den.


V první obálce byl papír s číselným kódem, který ukrýval nějakou větu a byl v kontextu s obrázky, které nasvědčovaly jedinému – Illuminátům. Hlavní motiv Brownovy knihy, Andělé a Démoni. Indentifikovat obrázky byla hračka – DaVinci, Jefferson, americký dolar, gravitace a Svatý grál. Teď ještě ten kód. Chvíli jsem si říkala, jak se to dá bez vodítka a nějakého určovacího písmena vyluštit, ale po nějaké době jsem si všimla jistých podobností mezi čísly. Šlo o opakující se čísla, která se lišila po desítkách a druhé číslo nebylo nikdy vyšší než čtyři. Zkusila jsem to napasovat do tabulky a ejhle, funguje to! 

Dekódování odhalilo to, co bylo zjevné. ,,Co mají tyhle obrázky společné?” Tajnou organizaci Osvícených – Ilumináty. Součástí zprávy byl také email, kam se měla poslat odpověď pro další instrukce. Mimochodem, ta číselná šifra byla prý podle tlačítek na telefonu. To mě nenapadlo, ale tabulka taky posloužila :D 


Čekala jsem na odpověď a už byla tak naspeedovaná na další šifry, že to začínalo hraničit s posedlostí :D Tohle luštění umí vtáhnout do hry. Hlavně jsem si ale úplně připadala jak v románu Dana Browna a o to to bylo lepší. Začnete být podezřívaví a snažíte zjistit, co bude dál. Asi jako v kterémkoli akčním filmu, kde hlavní postava do té doby žije obyčejným životem a najednou je to jediná osoba, která může spasit svět, když najde včas bombu, kterou v Bílém domě instalovalo sebevražedné komando létajících veverek. Klasická sobota prostě.


Hned při emailové odpovědi, že je to správně a pokynu otevřít další obálku, ze které vypadl papírek s časem “18:30”, jsem věděla, že někde musím být v tuto dobu. Dalším vodítkem byl kříž, úryvek o historii jistého poutního místa, báseň Poštovní schránka od Jiřího Wolkera a další šifra. Okamžitě mě napadlo, že to bude na sv. Kopečku a podle Wolkerovy básně jsem předpokládala, že půjde o vyhlídku na Hanou vedle Wolkerova domu. 

Ta šifra mi teda dala zabrat! Jednalo se o tzv. Caesarovu mřížku, která je klasickou kryptografickou substituční šifrou, kdy jsou písmena nahrazená jinými písmeny. Takže jsem si vyrobila abecedy na papírcích a posunovala jimi, abych zkoušela, jestli písmena budou něco znamenat. Postup byl správný, ale při sestavování šifer, které vznikly ještě téhož dne rychle dopoledne, se tam vloudila chybka, a to že jedna abeceda měla CH a jedna ne. Až při zoufalém pokusu zkombinovat obě abecedy to vyplivlo rozluštění, které nabádalo ještě ke kontrole schránky. A bum! Vtom přišel další email! Skvělá synchronizace.


Upřesnil formou básně, že se mám podívat po jistém stromě a něco najít. Dojet na sv. Kopeček je snadný a vlastně až “nudný” - buď jdete do zoo, na vyhlídku nebo někomu na svatbu třeba. Ale najednou to bylo až poslání! Putovat na poutní místo, které má odhalit další tajemství toho dne. Byla jsem přesvědčená, že tam za stromem bude čekat ségra, nebo že bude někde pozorovat, jak tam ohledávám stromy. :D Na Wolkerově vyhlídce ale byly stromy tři a žádný nic neukrýval, takže asi jsem špatně vyhodnotila místo určení. Nezbývalo než se doslova řídit básní a jít ke kostelu a hledat vhodný strom tam. První vytipovaný byl ten pravý. Ve škvíře uprostřed kmenu byla přilepená obálka. Až jsem se divala, že si toho nevšimlo třeba nějaký dítě. Byla tam středověká mapka s časem a místem určení a další šifra! Opravdu nekonečný příběh! 


Na mapce jsem poznala kavárnu a šifra byla morseovka, která byla složená ze symbolů teplářského kříže a iluminátského oka. Hlásala jen vtipně: ,,To jen aby sis potrénovala Morseovku!” :D “Obyčejní” turisté si jen fotili kostel, nebo sebe a já na schodech luštila kódy. K nezaplacení! :D 


Tak jo, ségra bude v kavárně a tam si dáme dortík. Měla jsem pravdu jen částečně, protože tam nebyla sama, ale s několika kamarády a najednou z toho byla tajná narozeninová oslava (narozeniny jsem měla před dvěma týdny, tak se to nedalo předvídat). To jsem opravdu nečekala a bylo to super. Taky jsem byla náležitě v šoku a euforii ještě asi dvě hodiny :D

Všem, co měli jen obyčejnou klasickou sobotu přeju, aby měli ve svým okolí někoho jako já, kdo by vám připravil takovou zábavu :) Těším se, až předám štafetu dál.